Obyvatelé požadovali za uvolnění domu 7000 eur, ale majiteli se podařilo dohodnout mimosoudní vyrovnání.
„Nemohl jsem tomu uvěřit. Bylo to jako noční můra,“ řekl Marco Velásquez, obyvatel jižní části Chicaga, když vzpomínal na okamžik, kdy zjistil, že jeho nemovitost, kterou se snažil prodat, obsadili neznámí lidé.
Původní nedůvěra brzy přerostla v právní a osobní spor, který ho donutil přijmout neobvyklé rozhodnutí: přestěhovat se do vlastního domu v sousedství údajných squatterů.
Příběh začal, když realitní makléř Velasquez přijel do domu, aby ho ukázal potenciálnímu kupci. Po příjezdu zjistil, že do domu nastěhovala dvojice, která tvrdila, že jsou jeho právoplatnými majiteli.
Obyvatelé, identifikovaní policií jako Shermaine Powell a Kodarro Dorsey, předložili policistům dokument o hypotéce, který, jak potvrdily úřady okresu Cook, nebyl uveden v oficiálních záznamech.
„Věděl jsem, že jsou to podvodníci, ale zákon mi nedával žádné rychlé nástroje,“ řekl Velasquez.
Bezmocnost zákona
Reakce policie byla ostrá. Podle zákonů státu Illinois nemohli bez soudního příkazu vyhodit údajné squattery. „Nejhorší bylo, když mi policie řekla, že nemůže nic udělat. Musí to jít k civilnímu soudu,“ vysvětlil muž.
Taková odpověď zanechala Velásqueze bezbranného, protože soudní řízení o vystěhování mohlo trvat měsíce nebo dokonce roky.
Tváří v tvář nečinnosti se muž a jeho žena rozhodli pro netradiční strategii. „Řekl jsem: ‚Neodejdu. Zavolal jsem pár přátel, zůstal jsem přes noc a věděl jsem, že se jim to nebude líbit,“ vzpomíná majitel.
Pár a několik blízkých přátel se tedy usadili v obývacím pokoji a hlídali dveře, zatímco squatteři zůstali v jedné z ložnic. „Zůstali jsme s nimi celou noc,“ řekl Velásquez. „Chtěli jsme jim dát najevo, že se nevzdáme,“ dodal.
Prodej domů s lidmi, kteří v nich neoprávněně bydlí, je zcela legální, pokud s tím kupující výslovně souhlasí.
Sporná dohoda
Následujícího rána squatteři požadovali 8 000 dolarů (asi 7 000 eur ) za uvolnění nemovitosti s tím, že tato částka odpovídá výdajům, které vynaložili při předpokládané koupi domu.
Majitel to považoval za pokus o vydírání, i když tuto možnost zvažoval. „Bylo to nespravedlivé, ale byla to nejrychlejší možnost,“ přiznal. Jednání byla napjatá. Velasquez navrhl zvýšit cenu na 4300 dolarů (3700 eur), pokud squatteři podepíší dohodu o vzdání se veškerých práv na majetek a předají klíče.
„Nechtěli jsme jim dát peníze, ale slyšeli jsme velmi špatné příběhy o squatterech, kteří zabírali nemovitosti po šest, osm, deset měsíců a dokonce i rok,“ postěžoval si majitel.
Nakonec Powell a Dorsey přijali nabídku a opustili dům, čímž umožnili Velasquezovi znovu získat kontrolu nad svým majetkem. „Je pravda, že incident mě přišel draho, ale alespoň se mi podařilo vyřešit problém dříve, než jsem původně očekával,“ přiznal.
„O squatterech jsem už slyšel. Nikdy jsem si nemyslel, že se to stane mně,“ přiznal Velásquez. Tato zkušenost zanechala v duši majitele domu nesmazatelnou stopu, který nyní varuje ostatní před riziky nelegálního zabrání nemovitosti a nutností právních reforem, které účinně chrání práva majitelů nemovitostí.
