Řeč těla je nezbytná pro komunikaci. Kromě slov, která tvoří základ naší řeči, je nutné analyzovat gesta, postoje a pohyby těla, abychom získali další informace. Tímto způsobem lze rozpoznat vlastnosti lidí, kteří se během rozhovoru dotýkají rukou, protože často vyjadřují své emoce a myšlenky s větší hloubkou. Takové chování se může zdát běžné a nevhodné, ale poskytuje cenný materiál pro studium psychologům a odborníkům na neverbální komunikaci. V dotyku rukou během rozhovoru lze odhalit významný emocionální a fyziologický podtext.
Konkrétně mohou tito lidé projevovat nervozitu, nejistotu nebo dokonce nevědomou potřebu seberegulace. Podle doktora Jacka Wilsona, lingvistického výzkumníka a ředitele programu anglického jazyka na Univerzitě v Salford, nejsou gesta, jako je dotýkání se rukou, pouhým doprovodem řeči, ale jsou důležitými součástmi komunikačního procesu. Tvrdí, že zbavení člověka přirozených gest může narušit plynulost a rytmus řeči, stejně jako správný výběr slov. „To je zvláště patrné v emocionálně složitých situacích, jako jsou pohovory, prezentace nebo interakce s autoritami,“ říká Wilson. Dotek rukou je tedy významným gestem, které nám připomíná, že lidská komunikace vždy probíhá na několika úrovních: verbální, tělesné a emocionální.
Takto vypadáte, když se během rozhovoru dotýkáte rukama.
Tělo jako komunikační kanál
Na svém účtu na Instagramu psycholožka Nicole Glattke vysvětluje, že takové malé gesta, jako je tření rukou, dávají jasné signály o emocionálním stavu člověka. „Velmi často lze vidět, jak si lidé během rozhovoru dotýkají a třou ruce. Tento gest naznačuje, že člověk je velmi nervózní a cítí se nepříjemně.“
Na podporu svého tvrzení Glattke odkazuje na výzkum bývalých agentů FBI, kteří tvrdí, že tento gesto působí jako mechanismus uklidnění a snižuje aktivitu sympatického nervového systému.
Kromě toho psycholog zdůrazňuje, že existuje přímá souvislost mezi tímto gestem a vegetativním nervovým systémem. „Když člověk prožívá stresovou situaci, v těle se zvyšuje vylučování kortizolu, což způsobuje pocení dlaní,“ říká.
Tvrdí také, že tření rukou může být způsobem, jak kontrolovat přebytečnou energii nebo neklid. Psycholožka předpokládá, že pokud si tohoto chování všimnete u jiné osoby, můžete reagovat téměř neznatelnými pohyby hlavy, abyste projevili porozumění a vytvořili atmosféru větší důvěry.
Jaký význam má neverbální jazyk?
Podle údajů Evropského institutu pozitivní psychologie (IEPP) tvoří neverbální jazyk až 65 % sdělení předávaného v rozhovoru. To znamená, že i když jsou slova srozumitelná, gesta mohou měnit nebo zesilovat jejich význam.
„Dotek rukou může být projevem nepohodlí, ale také nevědomou strategií sebeovládání emocí,“ tvrdí odborníci této instituce. Považují to také za formu fyzického „utěšování“, srovnatelnou s jinými gesty, jako je křížení rukou, kousání rtů nebo hraní si s vlasy.
Nestačí určit jednotlivý gesto; je nutné jej analyzovat v kontextu rozhovoru, okolního prostředí a osobnosti člověka, který jej provádí. „Gesto dotýkání se sebe sama může znamenat různé emoce v závislosti na jeho rytmu, intenzitě a délce trvání,“ vysvětlují zástupci IEPP.
Osobnostní rysy a sociální kontext
Centrum psychologického výzkumu uvádí, že dojemné gesta jsou častá u lidí s vysokou emoční citlivostí nebo rozvinutou empatií.
„Lidé, kteří tento gest používají, mají tendenci prožívat emoce hlouběji, proto se jejich gesta seberegulace projevují častěji,“ vysvětlují. Kromě toho je tento typ řeči těla také spojován s introspektivními osobnostmi, které mají sklon k reflexivnímu myšlení.
Další interpretace se nachází v sociální sféře, kde se dotek rukou může fungovat jako strategie modulace verbálního jazyka a gesto působí jako jakási tělesná „kotva“. „Může také plnit brzdnou funkci a zabraňovat nadměrné gestikulaci v emocionálních nebo delikátních situacích,“ tvrdí instituce.
Kulturní složka a emoční výchova
Kultura a kontext mají velký význam pro interpretaci gest, která nezávisí pouze na individuální psychologii. Podle Evropského institutu pozitivní psychologie má to, jak se lidé od dětství učí ovládat emoce, významný vliv na to, jak se fyzicky vyjadřují v dospělosti.
To znamená, že člověk, který vyrostl v prostředí, kde se emoce málokdy vyjadřovaly slovy a byly potlačovány, může při komunikaci na veřejnosti vyvinout výraznější gesta sebeuklidnění.
„Na druhou stranu, člověk s vysokou emoční inteligencí pravděpodobně také použije tyto gesta, ale z více uvědomělého hlediska a s větší schopností seberegulace,“ říkají zástupci institutu.
