José Antonio omylem koupil zabavený dům v domnění, že bude snadné vystěhovat nájemníky, ale všechno se obrátilo proti němu.
Mnoho lidí má tendenci kupovat domy se squattery uvnitř, hlavně proto, že jsou v zásadě mnohem levnější než běžné domy.
Dokonce i platformy pro nákup a prodej nemovitostí nabízejí podobné byty a domy na svých webových stránkách . Opravdu, obvykle jsou mnohem levnější a v popisu je obvykle uvedeno, že se jedná o „obsazenou nemovitost“ a kupující nese odpovědnost za obsazenou osobu.
Případ José Antonia je však ještě neobvyklejší . Obyvatel města Santa Susana řekl novinářům programu , že před čtyřmi lety koupil dům, ve kterém nemůže bydlet, protože je obsazený.
Koupil squatovaný dům v hodnotě 26 000 eur a čekalo ho překvapení: „V jeho občanském průkazu jsem viděl, že je v tomto bytě registrován.“
Dům je ve výstavbě, takže mnoho místností zůstává prázdných . Na druhé straně plotu obklopujícího pozemek je vidět pes a věci squattera, které zdobí dům.
Kromě nákladů na nemovitost a právní řízení o vystěhování nelegálně bydlící osoby musel platit nájemné za byt, ve kterém v současné době bydlí, za poslední čtyři roky.
„Myslel jsem, že to bude kratší.“
Po příjezdu k domu je jasné, že je ve výstavbě. Uvnitř je vidět sušící se oblečení squattera a jeho věci rozházené po domě bez stěn.
„Moje žena a její bývalý partner začali stavět tento dům a v průběhu stavby byla uzavřena hypotéka. Právě tehdy se moje žena od svého bývalého partnera dozvěděla, že dům byl zabaven,“ řekl postižený.
Cena domu, který se stavěl, byl prostorný a měl squattera, činila „180 000 eur“, řekl José Antonio. Když zjistil, že dům, který koupil, je již nelegálně obsazen někým jiným, zahájil soudní řízení .
„Byl to čtyřletý soudní proces,“ vysvětlil José Antonio. „Když jsem dům kupoval, myslel jsem si, že budeme moci rychle přestěhovat nábytek a i když bude dům neobyvatelný, necháme ho tam.“
Vysvětlil však: „Samozřejmě, protože se proces protáhl, co mi zbývalo dělat? Musel jsem si pronajmout sklad , který jsem měl pronajatý tři roky.“
Vysvětlil, že během této doby musel kromě peněz investovaných do zabavené nemovitosti platit i nájem: „Protože jsem samozřejmě nemohl přijet a nějakou dobu v domě bydlet.“
Joaquín, majitel zabaveného domu:
„Kvůli tomu všemu platíme další nájem. Upřímně řečeno, myslel jsem, že to bude kratší, ale samozřejmě už jsou to čtyři roky, co jsem se naposledy přiblížil k plotu,“ svěřil se rozčarovaný majitel.
Zjevně rozčilený dodal, že „jakmile se přiblížím a někdo je doma, začnou na mě křičet, jako by se ptali: „Co tady děláš? To není můj dům.“
