Pokud se současné tempo emisí CO2 nezmění, uhlíkový rozpočet bude vyčerpán. Téměř 90 % nárůstu teploty od průmyslové revoluce je způsobeno činností člověka.
Rok 2024 překročí kritickou hranici 1,5 °C globálního otepleníRopná rafinerie v San Roque,
Lidstvo má pouhé tři roky na to, aby snížilo emise CO2 tak, aby globální oteplování zůstalo na bezpečné úrovni 1,5 stupně Celsia nad předindustriální úrovní.
Takový je závěr třetího výroční zprávy „Globální ukazatele změny klimatu“, kterou sestavila skupina více než 60 vědců ze 17 zemí a která byla zveřejněna ve čtvrtek v časopise Earth System Science Data. Tato studie obsahuje každoroční aktualizace klíčových klimatických ukazatelů, které předkládá Mezivládní panel expertů pro změnu klimatu (IPCC), s cílem poskytnout nejnovější údaje o tom, jak se mění klimatický systém a jak na něj působí lidská činnost.
Analýza zmiňuje zbytkový uhlíkový rozpočet, tj. kolik CO2 může být vypuštěno do atmosféry, než bude limit globálního oteplení o 1,5 stupně nevyhnutelný.
V roce 2020 odhadla IPCC zbývající uhlíkovou bilanci na přibližně 500 gigatun oxidu uhličitého. Do začátku roku 2023 se tento údaj snížil na polovinu a do roku 2024 činil 200 gigatun, což odpovídá pěti letům emisí na současné úrovni.
Nové odhady zbývajícího uhlíkového rozpočtu pro 1,5 stupně však činí 130 gigatun CO2, což je množství, které bude při současné úrovni emisí oxidu uhličitého vyčerpáno za pouhé tři roky. A rozpočet pro 1,6 nebo 1,7 stupně může být překročen za pouhých devět let.
Pařížská dohoda
Na druhou stranu byla teplota zemského povrchu v loňském roce o 1,52 stupně vyšší než v předindustriálním období, z čehož 1,36 stupně souvisí s činností člověka. To znamená, že 89 % tohoto globálního oteplení je primárně způsobeno emisemi CO2 ze spalování fosilních paliv.
Studie ukázala, že zvýšení globální teploty o 1,5 stupně za jeden rok neznamená, že Pařížská dohoda byla porušena – k tomu by průměrné globální teploty musely překročit tuto hranici po několik desetiletí –, ale potvrzuje to, jak daleko a jak rychle se emise pohybují špatným směrem.
V období od roku 2015 do roku 2024 byla průměrná světová teplota o 1,24 stupně Celsia (1,22 stupně Fahrenheita) nad úrovní před industrializací, z čehož 1,22 stupně Celsia (1,22 stupně Fahrenheita) bylo způsobeno lidskou činností, která v tomto desetiletí každoročně vypustila do atmosféry ekvivalent 53 gigatun CO2, hlavně spalováním fosilních paliv a kácením lesů.
Nebezpečné úrovně
Studie zdůrazňuje, že koncentrace skleníkových plynů – oxidu uhličitého, metanu a oxidu dusného – se od roku 2019 zvýšila, což vedlo k nárůstu energetické nerovnováhy na Zemi.
V období od roku 2019 do roku 2024 se průměrná hladina světového oceánu zvýšila přibližně o 26 milimetrů, což je více než dvojnásobek dlouhodobého ukazatele 1,8 milimetru ročně zaznamenaného od počátku 20. století.
„Naše třetí výroční „Indikátory globální změny klimatu“ ukazují, že jak úroveň, tak tempo oteplování jsou bezprecedentní. Rekordní emise skleníkových plynů znamenají, že stále více z nás pociťuje dopady změny klimatu na nebezpečné úrovni,“ uvedl Piers Forster, ředitel Priestleyho centra pro studium budoucího klimatu na Univerzitě v Leedsu (Velká Británie) a autor studie.
Joeri Rogel, ředitel pro výzkum v Grantham Institute a profesor klimatologie a politiky v Centru pro environmentální politiku Imperial College London (Velká Británie), říká, že „okno pro udržení oteplení pod 1,5 °C se rychle zavírá“. „Globální oteplování již ovlivňuje životy miliard lidí po celém světě. Každé malé zvýšení oteplení má význam, protože vede k častějším a intenzivnějším extrémním povětrnostním jevům,“ dodává.
William Lamb, vedoucí vědecký pracovník Potsdamského institutu pro výzkum dopadů klimatu (PIK), říká: „Dokud nepřecházíme na obnovitelné a čisté technologie v oblasti energetiky a na udržitelné metody využívání půdy, bude koncentrace skleníkových plynů v atmosféře nadále růst.“
„Zatímco EU zvažuje možnost zmírnění svého cíle pro snížení emisí skleníkových plynů do roku 2040, naše zpráva ukazuje, že tempo klimatických změn pokračuje. Není čas ustupovat; Evropa musí převzít iniciativu v oblasti dekarbonizace,“ uzavírá Chris Smith z Svobodné univerzity v Bruselu (Belgie).
