Vědci tvrdí, že nedávno objevení mořští pavouci Sericosura mohou předávat svým mláďatům bakterie žijící na metanu jako snadný zdroj potravy.
Přihlaste se k odběru vědeckého zpravodaje Wonder Theory od CNN. Prozkoumejte vesmír s novinkami o fascinujících objevech, vědeckých úspěších a mnohem více .
Metan, který zadržuje teplo, je možná nejznámější svou nebezpečností pro lidi a atmosféru Země, ale v temných hlubinách oceánu je tento skleníkový plyn výživnou potravou pro některé z nejzáhadnějších tvorů na světě, jak ukazují nové výzkumy.
Vědci tvrdí, že u západního pobřeží USA objevili tři dosud neznámé a nepojmenované druhy mořských pavouků, které se mohou spojovat s bakteriemi, aby přežily díky plynu uvolňovanému na mořském dně v málo prozkoumaných mořských habitátech známých jako metanové vývěry v hloubce tisíců stop pod povrchem oceánu.
Podle studie zveřejněné v pondělí v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, v rámci tohoto symbiotického vztahu bakterie obývají exoskelety pavouků a na oplátku mikroby přeměňují uhlíkem bohatý metan a kyslík na cukry a tuky, které pavouci mohou konzumovat.
„Stejně jako vy jíte k snídani vejce, mořský pavouk se pase na povrchu svého těla a pojídá všechny tyto bakterie jako potravu,“ řekla Shana Goffredi, profesorka a vedoucí katedry biologie na Occidental College v Los Angeles a hlavní výzkumnice studie. Řekla, že tato jedinečná strategie výživy nebyla u mořských pavouků nikdy dříve pozorována.
Vědci tvrdí, že našli kyslík tam, kde by neměl být. Nyní pokračuje honba za novými odpověďmi
. Jiné druhy mořských pavouků mají více společného se svými suchozemskými příbuznými a používají velké trubkovité tesáky k chycení, znehybnění a vysátí tekutin z měkkotělých kořistí, jako jsou medúzy, vysvětlila Goffredi. Laboratorní pozorování nového druhu, který patří do rodu Sericosura, však ukázala, že nemají potřebné přísavky k uchopení kořisti, což je činí podobnějšími farmářům, kteří sbírají bakterie žijící na metanu z vlastních těl.
Podle Goffrediho možná pavouci a jejich mikrobiální stopaři hrají klíčovou roli v zabraňování úniku metanu – přírodního plynu, který podle všeho přispívá ke globálnímu oteplování – do zemské atmosféry.
„Ačkoli se hluboké moře zdá být velmi vzdálené, všechny organismy jsou propojené. Navzdory své malé velikosti mají tato zvířata velký vliv na své prostředí,“ řekl Goffredi. „Nikdy nemůžeme doufat v udržitelné využívání oceánů, pokud je skutečně neporozumíme.“
Metanová dieta může být prospěšná pro všechny
Sluneční světlo nedosahuje hlubokomořského ekosystému, kde žije nedávno popsaný druh pavouků Sericosura.
Aby v tomto temném prostředí přežily, mikroby se vyvinuly tak, že místo slunečního světla k získávání energie využívají chemické látky, vysvětlila mořská bioložka Nicole Dubuillová, profesorka a ředitelka oddělení symbiózy v Max Planckově institutu pro mořskou mikrobiologii v Německu. Dubuillová se na výzkumu nepodílela.
Jakmile mořský život zemře, klesne na mořské dno a je pohřben, řekla Dubille. Při rozkladu se uvolňuje metan, který uniká skrz trhliny v usazeninách ve formě bublinek. Místo toho, aby se nechaly unášet proudem vody, mikroby živící se metanem se přichytí k mořským živočichům, aby zůstaly mezi bublinkami.
Po analýze izotopů v tkáních pavouků vědci zjistili, že bakterie nejenže vozily svého osmonožého přítele, ale že ho také jedly.
„V tom spočívá celé kouzlo symbiózy mezi nimi: bakterie získávají tuto ideální zlatovlasou zónu se vším potřebným,“ řekl Dubilie. „I kdyby 80 % populace bylo sežráno (pavouky), stojí to za to, aby 20 % přežilo a rozmnožovalo se.“
Dubilie poznamenal, že ačkoli jsou tyto druhy Sericosura prvními mořskými pavouky, které byly zachyceny při lovu mikroorganismů živících se metanem, je známo, že i jiná hlubokomořská zvířata, jako jsou trubkovití červi a houby, sdílejí tuto vzácnou stravu.
Goffredi uvedl, že vzhledem k tomu, že hlubokomořské ekosystémy pravděpodobně hrají klíčovou roli v zabraňování úniku metanu do zemské atmosféry, stejný typ mikroorganismů, který byl objeven u pavouků Sericosura, by mohl být kultivován za účelem snížení úrovně znečištění vody v jiných oblastech.Shana GoffrediNové mořské pavouky byly sbírány v různých oblastech pobřeží jižní Kalifornie a Aljašky.
Potrava pro další generaci mořských pavouků
Nedávno objevení pavouci Sericosura jsou průsvitní a dosahují délky pouze asi 0,4 palce (1 centimetr), takže pravděpodobně nemohou cestovat příliš daleko, řekl Goffredi. Ve skutečnosti každý ze tří druhů mořských pavouků shromážděných pro výzkum pocházel z různých oblastí pobřeží jižní Kalifornie a Aljašky, což naznačuje, že populace jsou silně lokalizované.
Vzhledem k tomu, že pavouci jsou tak malí, mnoho jejich orgánů se nachází uvnitř jejich končetin. Aby se samice pavouků spářily, vystřelují stovky vajíček ze svých kolenních jamek, které samci sbírají do vakovitých svazků, které jim obepínají nohy jako náramky, jak ukázala studie.
Jakmile se z vajíček vylíhla mláďata, tým Goffrediho si všiml, že bakterie žijící na pavoucích otcích se k nim připevňují a poskytují jim tak raný zdroj potravy.
Podle Dubilieho může studium dědičnosti mikrobiomu u zvířat potenciálně pomoci vědcům lépe pochopit, jak se například střevní bakterie člověka přenášejí z matky na novorozené dítě.
Goffredi poznamenal, že další výzkum mořského dna může odhalit další podobné druhy mořských pavouků.
„Lidé mají tendenci si představovat hluboké moře jako jakýsi homogenní ekosystém, ale ve skutečnosti to tak není. Existuje velká biologická rozmanitost v jednotlivých regionech a zvířata jsou velmi lokalizovaná v určitých stanovištích na mořském dně,“ řekl Goffredi. „Musíte být velmi opatrní, pokud se rozhodnete využít mořské dno například k těžbě nerostných surovin. Nechceme způsobit nenapravitelné škody na určitých stanovištích, která se nikde jinde nevyskytují.“
