Známý odborník z prestižní Harvardské univerzity tvrdí, že nezištné přátelství je klíčem k dlouhému štěstí.
Štěstí není spontánní emoce ani cíl, kterého lze dosáhnout hromaděním úspěchů. Podle profesora Harvardské univerzity Arthura Brookse, jednoho z předních odborníků v oblasti blahobytu a emočního vedení, se štěstí buduje jako zvyk, nikoli jako odměna. K tomu navrhuje čtyři pilíře, které slouží jako základ plnohodnotného života.
Štěstí se nehoní, ale pěstuje
Pro profesora Harvardské univerzity Arthura Brookse, odborníka na štěstí, štěstí není prchavá emoce ani konečný cíl. Je to každodenní praxe, emocionální disciplína, která se buduje na návycích, vztazích a cílech.
Brooks tvrdí, že štěstí nepřichází, když se vše daří, ale když se učíme žít smysluplně, i v podmínkách nejistoty. Ve svých přednáškách a knihách trvá na tom, že štěstí nezávisí na hromadění úspěchů, ale na hledání rovnováhy mezi potěšením, uspokojením a smyslem. A co je nejdůležitější: nejde o to, vyhýbat se smutku, ale naučit se s ním žít, aniž bychom ztratili směr. Pro něj je štěstí láska v akci: k druhým, k božskému, k práci a k sobě samému.
Čtyři základní návyky, které expert navrhuje pro dosažení štěstí: víra, rodina, skuteční přátelé a smysluplná práce.
Víra: dívat se za hranice sebe sama
Víra podle Brookse nemusí být nutně náboženská. Je to síla, která přesahuje naše hranice a připomíná nám, že nejsme středem vesmíru. Může to být spiritualita, filozofie, umění, příroda nebo jakákoli praxe, která nás spojuje s něčím větším, než jsme my sami.
Víra – v božské, v krásu, v lidstvo – nám dává perspektivu. Pomáhá nám dívat se na problémy z nadhledu, nacházet klid v chaosu a pěstovat vděčnost, i když život není dokonalý. Je to protijed proti nafoukanému egu a posedlosti kontrolou.
Rodina: vazby, které vydrží i v těžkých časech
Rodina v širším smyslu je místo, kde láska nezávisí na výsledcích. Brooks trvá na tom, že posilování pevných, i když ne dokonalých, rodinných vztahů je klíčem k blahobytu. Nejde o to mít ideální rodinu, ale o to, dát lásku nad pýchu, být nablízku, i když není co řešit.
Koneckonců, štěstí se neměří tím, co máte, ale tím, kdo je s vámi, když nic nemáte. A rodina, o kterou se staráte, se stává emocionálním útočištěm, společnými vzpomínkami a oporou.
Skuteční přátelé: „zbytečné“ vztahy, které si ceníme nejvíce
Jak vysvětlil Brooks v jedné ze svých přednášek: „Přátelství je velmi důležité, protože podle údajů jsou lidé stále více izolovaní. Jsme vždy spolu, ale odděleni, především technologiemi, které nás silně vzdalují. Je třeba mít skutečné přátele. Víte, co je to skutečný přítel? Skutečný přítel je zbytečný přítel, velmi zbytečný. Proč? Protože užiteční přátelé jsou potřební pro mnoho věcí. V práci nebo jinde, ale to nejkrásnější, co můžete příteli říct, je: „Jsi pro mě naprosto zbytečný“. Mluví o zbytečnosti v tom smyslu, že ho nemůžete využít k něčemu, k konkrétnímu účelu.
Protože skuteční přátelé nejsou potřební pro materiální zisk, pracovní kontakty nebo strategické služby. Jsou potřební, protože vás milují takového, jaký jste, bez ohledu na váš status, úspěchy nebo chyby.
Brooks tvrdí, že skutečné přátelství je jedním z hlavních prediktorů dlouhodobého štěstí. A že ve světě, kde se vše zdá být užitečné, jsou nezištné vztahy aktem emocionálního odporu. Jsou to přátelé, kterým můžete zavolat ve 2 hodiny ráno, kteří se upřímně radují z vašich úspěchů a nezmizí, když je už „nepotřebujete“.
Práce s smysluplným cílem: za hranicemi platu a statusu
Čtvrtý princip – nepracovat více, ale pracovat s cílem. Brooks rozlišuje zasloužený úspěch – pocit, že vaše úsilí je uznáno – a službu druhým – pocit, že vaše práce má pozitivní vliv na ostatní lidi. Když se tyto dvě složky spojí, práce přestává být břemenem a stává se zdrojem hlubokého uspokojení. Nejde o to mít ideální práci, ale najít smysl v tom, co děláte, vědět, že váš čas a talent slouží něčemu důležitému.
Pro Brookse není štěstí maraton, který je třeba honit, ani něco, čeho lze dosáhnout hromaděním. Pěstuje se jako zahrada: pomocí skutečných vztahů, odhodlání, lásky, kterou nelze koupit, a pokory, pochopení toho, že ne vše závisí na vás. A pokud je něco, co v této zahradě nemůže být, jsou to přátelé, kteří vám nepřinášejí nic užitečného… kromě všeho, na čem záleží.
